Výtečně! VOMITORY jsou již pěknou řádku let jedním ze základních nosných pilířů death metalové klenby v zemi Tří korunek. Jejich první album s rozkošným názvem „Raped In Their Own Blood“ vyšlo zrovna v době, kdy boom smrtícího kovu ve Skandinávii vrcholil, a to bylo možná důvodem, že pouze zapadl bez výraznějšího ohlasu do hezky dlouhé řádky druholigových záznamů. Přeci jen, v těchto krásných časech se veškerý možný zájem upíral na ikony jako UNLEASHED, EDGE OF SANITY, DISMEMBER nebo CENTINEX, kteří stáli neomylně v čele death metalové revoluce a společně psali její historii.
Zájem o death metal ve Švédsku sice postupně opadal, ale VOMITORY zůstali věrni, a i přes nepřízeň osudu se dokázali vyprofilovat na jednu z nejsvébytnějších formací tamního undergroundu. Definitivně větší publicitu jim ale zajistil až přechod do Slagelovi stáje Metal Blade, kde se před čtyřmi lety uvedli bezchybným žaludek zvedajícím záznamem „Revelation Nausea“. Pilná práce a nasazení VOMITORY rozhodně vydrželo i do dnešního roku, kdy vyvrhli další neméně obludný disk „Primal Massacre“.
Ač jsou chasníci z VOMITORY Švédové jako polena, jejich produkce rozhodně úplně nezapadá do škatulky čistokrevného švédského chrastivého kovu smrti. Je znát, že pánové strávili nemálo času nejen nad poslechem takových BOLT THROWER nebo NAPALM DEATH, ale také jisto jistě věnovali hodně pozornosti SLAYERovskému kultu. Švédská škola se do jejich tvorby musela též zákonitě nějakým způsobem promítnout, slyšitelní jsou zde CARNAGE a staří dobří GRAVE. Tento v zásadě orientační mix se pokuste spojit v jeden celek, rychlostně umocněte nejméně na druhou, přidejte několik hrstí svojského přístupu, 15 let zkušeností a následně získáte poměrně přesnou představu ohledně hudební tváře této čtyřhlavé zrůdy. VOMITORY tentokrát zavítali za nahráváním nejen do studia Berno, kde vznikl i předcházejí manifest násilí „Blood Rapture“, ale i do studia Kuling. Investice se rozhodně vyplatila, zvukový výsledek je totiž stejně jako v případě předcházejícího alba skutečně impozantní a ve své monstróznosti skutečně bere dech. Ihned po úvodním title songu „Primal Massacre“ je mi zcela jasné, že po relativně dlouhé době zase jednou vytáhnu vysoké hodnocení. Takhle nadupaná, nepochopitelně drtivá, rytmicky precizní a vyzrálá deska už se tady sakra dlouho neobjevila a to nejen v rámci z prachu znovu vstávající švédské scény. V podobných intencích se nese i dvojka „Gore Apocalypse“ (už jen ten nemocný název) a „Stray Bullet Kill“, obě hnány nadzvukovou bicí palbou Tobiase Gustafssona nejsou ničím jiným než zvrácenou oslavou deathmetalové řezničiny toho nejtěžšího kalibru. Kytarové dekapitační orgie Ulfa Dalegena a druhého z bratrů Gustafssonových, Urbana, působí stejně jako z nejhlubších zákoutí stok se deroucí obludný chropot Erika Rundquista, jako učiněný balzám na všedním životem pocuchané nervy. VOMITORY nesázejí jen na závratnou rychlost a co největší brutalitu, místy je k dispozici melodická linka na pozadí, či krátce střižené sólo („Retaliation“). Jiným zpestřením jsou i střednětempé houpavé pasáže, přičemž ale i u nich zůstává drtivost projevu patřičně zachována.
VOMITORY vystřihli excelentní death metalový záznam, který je spíše než na technickou stránku věci zaměřen na co nevětší agresivitu, syrovost a odlidštěnost. Největší přednost „Primal Massacre“ vidím v hráčské přesvědčivosti a rytmické konzistenci projevu. „Primal Massacre“ nelze puntíčkářsky rozebírat a následně hodnotit skladbu po skladbě, tady jde především o finální pocit po absolvování celé půlhodinové očisty a ten já mám tedy velice pozitivní.